I když Jan Rybníček řadu obrazů prezentovaných v Pekelných saních maloval přímo pro tuto výstavu, co do jejich pojetí navázal na práci z posledních více než tří let. Jejich základní jednotkou je lidská figura, mnohdy vykrývající téměř celý formát plátna. Nemaluje konkrétní osobnosti, ale lidské bytosti. Rovněž jejich ukotvení v čase je nezřejmé, neboť Rybníček neusiluje o obraz člověka naší doby, ale o obraz člověka v situacích, které na historických okolnostech nezávisejí. Přestože v námětech vychází z osobních zážitků a životních peripetií, upřednostňuje u obratu vystižení obecnějších principů, které lze v těchto situacích objevit. Vyhledává nejednoznačnost v interakcích postav a sleduje rozostřenou hranici, která odděluje obraz něhy od zpodobení násilí. Obecně vzato jako by chtěl vypovědět cosi zásadního o charakteru mezilidské komunikace, v níž prvotní záměr rovněž nebývá zárukou výsledku. Důležitá je vzájemná blízkost a s ní související zranitelnost. Pustit si někoho k tělu totiž znamená dát se všanc.   

Jan Rybníček (nar. 1988) vyrůstal v Brně. Než zde nastoupil do malířského ateliéru Martina Mainera na FaVU VUT, seznamoval se s možnostmi malířského vyjádření u Petra Veselého na Střední škole umění a designu v Brně. Na mnichovské akademii byl jeho školitelem německý malíř Marcus Oehlen. V posledních letech se Rybníček zúčastnil řady kolektivních výstav v Německu, zčásti v rámci skupiny MalS013. Své práce ale vystavil také v Singapuru, švýcarském Luzernu, italské Veroně nebo španělské Valencii. Doposud poslední samostatnou výstavu v Česku měl spolu s Eliášem Dolejším v pražské Nové galerii na přelomu let 2019-2020. Vloni jsme se za jeho obrazy mohli vydat do galerie DOT v Bratislavě, kde vystavoval spolu s mladou českou malířkou Laurou Limbourg.

Virtuální procházka III. výstavní trojblok

Foto:
Zázraky nad mraky
Polina Davydenko