Jak už některé názvy výstav napovídají, její tvorba se zabývá hrou s vizuálním zobrazením a tématy všedního dne. Má charakteristickou intenzivní barevnost a stylizaci, která přibližuje neobyčejnost předmětů, jež jim je v každodennosti cizí. Například u kancelářských sponek, elektrických drátů či ze stránek otevřených knih, které malovala dříve, nechávala vyvstat jejich ladné křivky, jež jsou samy o sobě uměleckým dílem. Jindy zas pracovala a stále pracuje s malířským plátnem tak, že se z něj stává jakýsi zploštělý objekt zobrazeného. Tak vznikl obraz Banánovka, který je celý hnědý a jen tři namalované tmavé otvory v něm dávají najevo, že on sám je krabicí. Jindy takto namalovala plakátovací plochu se strženým plakátem, respektive v rozích bílého plátna „ponechala“ částečně odtrženou pásku coby vzpomínku, že tu cosi viselo. A podobně pracuje i v nejnovější sérii děl, která pospolu dává dohromady Pouliční bodegón.

Bodegón jsou původně španělská barokní zátiší ze spíže, jež maloval zejména Juan Sanchéz Cotán. Tento typ zátiší je specifický svojí asketickou pozorností vůči úplně obyčejným předmětům (tehdy zejména jídlům), jejichž citlivé zaznamenání na plátno znamenalo až vzdor vůči pompéznosti, bohatosti a rozmařilosti tehdejší doby. Zmíněný Juan Sanchéz Cotan navíc umisťoval zátiší jakoby do oken (či poličky spíže), a tak jsou rámována ze všech stran už v samotném obraze, nikoli mimo něj. To je pak právě blízké i Alici Nikitinové a když si povšimla, že stejný princip se nachází u současných obchodních výkladů, stal se jí Juan Sanchéz Cotán jasnou inspirací.

Kdo pak není historikem umění, mohl by mu bodegón evokovat spíše nějakou pouliční postavu, foneticky např. vandráka. To však není na škodu, protože pozornost, kterou Alice Nikitinová předmětům věnuje, jako by byla jejich oživením. Dětské hračky, svatební šaty, vzduchotechnika píší příběhy, stejně tak jako závěs ve výloze zkrachovalého obchodu. Pro jejich vyprávění přitom není moc třeba, stačí sebrat kuráž, najít pro ně vhodnou formu a propůjčit jim umělecké dílo. Alice Nikitinová tak činí a je v tom nejen malířkou, ale i kurátorkou. Udržuje zde svébytnost věcí, které by jinak postupně přišly v zapomnění dřív, než je člověk přestane vnímat za samozřejmé, neboli než jsou vyhozeny. Obracet se jim zády by pak znamenalo nechat se plně pohltit barokem, jenomže ne minulým, nýbrž současné doby.

autor: Jan Čejka

Virtuální prohlídka výstavy Pouliční bodegón