Alice Nikitinová
Pouliční bodegón
9. 10. – 20. 12. 2026
Jan Čejka
Alice Nikitinová (1979, Žatec) prožila dětství v Kyjevě, kde vystudovala Střední uměleckou školu. Mezi lety 1998 a 2004 navázala studiem na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru Malířství I u Jiřího Sopka. Po ukončení pokračovala dvouletou rezidencí na Rijksakademie van beeldende kunsten v Amsterdamu. V zahraničí i poměrně často vystavuje, přičemž zmínit lze výstavy v Kunsthalle v Erfurtu (Visual Conversation, 2017) nebo v galerii Autocenter v Berlíně (Loss of Time, 2014). Dlouhodobě však působí v České republice. Letos byla k vidění její tvorba například na výstavě v Meet Factory (Mám se zout?) nebo v loňském roce v Galerii Klatovy Klenová (Půvab všedního dne). V Čechách má rovněž za sebou samostatné výstavy třeba v PLATO Ostrava (Crypsis, 2016) či ve FAIT gallery (Nebylo by od věci, 2014). V roce 2010 se stala finalistkou Ceny Jindřicha Chalupeckého. Aktuálně s Matějem Smetanou vede na Akademii výtvarných umění v Praze ateliér kresby. Dříve působila jako pedagožka na Pedagogické fakultě Univerzity Hradec Králové. Kromě malby a pedagogiky se věnuje i knižní tvorbě. Spolupracuje s Galerií SVIT.

Jak už některé názvy výstav napovídají, její tvorba se zabývá hrou s vizuálním zobrazením a tématy všedního dne. Má charakteristickou intenzivní barevnost a stylizaci, která přibližuje neobyčejnost předmětů, jež jim je v každodennosti cizí. Například u kancelářských sponek, elektrických drátů či ze stránek otevřených knih, které malovala dříve, nechávala vyvstat jejich ladné křivky, jež jsou samy o sobě uměleckým dílem. Jindy zas pracovala a stále pracuje s malířským plátnem tak, že se z něj stává jakýsi zploštělý objekt zobrazeného. Tak vznikl obraz Banánovka, který je celý hnědý a jen tři namalované tmavé otvory v něm dávají najevo, že on sám je krabicí. Jindy takto namalovala plakátovací plochu se strženým plakátem, respektive v rozích bílého plátna „ponechala“ částečně odtrženou pásku coby vzpomínku, že tu cosi viselo. A podobně pracuje i v nejnovější sérii děl, která pospolu dává dohromady Pouliční bodegón.

Bodegón jsou původně španělská barokní zátiší ze spíže, jež maloval zejména Juan Sanchéz Cotán. Tento typ zátiší je specifický svojí asketickou pozorností vůči úplně obyčejným předmětům (tehdy zejména jídlům), jejichž citlivé zaznamenání na plátno znamenalo až vzdor vůči pompéznosti, bohatosti a rozmařilosti tehdejší doby. Zmíněný Juan Sanchéz Cotan navíc umisťoval zátiší jakoby do oken (či poličky spíže), a tak jsou rámována ze všech stran už v samotném obraze, nikoli mimo něj. To je pak právě blízké i Alici Nikitinové a když si povšimla, že stejný princip se nachází u současných obchodních výkladů, stal se jí Juan Sanchéz Cotán jasnou inspirací.

Kdo pak není historikem umění, mohl by mu bodegón evokovat spíše nějakou pouliční postavu, foneticky např. vandráka. To však není na škodu, protože pozornost, kterou Alice Nikitinová předmětům věnuje, jako by byla jejich oživením. Dětské hračky, svatební šaty, vzduchotechnika píší příběhy, stejně tak jako závěs ve výloze zkrachovalého obchodu. Pro jejich vyprávění přitom není moc třeba, stačí sebrat kuráž, najít pro ně vhodnou formu a propůjčit jim umělecké dílo. Alice Nikitinová tak činí a je v tom nejen malířkou, ale i kurátorkou. Udržuje zde svébytnost věcí, které by jinak postupně přišly v zapomnění dřív, než je člověk přestane vnímat za samozřejmé, neboli než jsou vyhozeny. Obracet se jim zády by pak znamenalo nechat se plně pohltit barokem, jenomže ne minulým, nýbrž současné doby.

autor: Jan Čejka

Virtuální prohlídka výstavy Pouliční bodegón

Pouliční bodegón
Pouliční bodegón
Pouliční bodegón
Pouliční bodegón
Pouliční bodegón
Pouliční bodegón

Tisk

P.S.:
Chcete vědět co je u nás nového? Přihlašte se k odběru NEWSLETTERU. Odběr můžete kdykoliv zrušit.

FB   IG