Sestavení společného výběru z děl tří významných českých umělkyň –  Marie Filippovové, Aleny Kučerové a Marie Blabolilové – bylo jak radostnou, tak poměrně náročnou výzvou. Ne kvůli tomu, že by jejich práce hovořily o něčem odlišném, nebo se pohybovaly v jiných kontextech, ale právě proto, že průsečíků, společných témat a motivů je tolik, že najednou téměř ztrácí smysl stavět některé z nich do popředí. Vždyť všechny tři autorky se před rokem 1989 pohybovaly a vystavovaly v prostředí mimo oficiální kulturní sféru a osobně se znaly či o sobě věděly. V jejich tvorbě můžeme vidět zaměření na univerzální a hluboce lidská témata spolu s jednoduchostí a přímostí výrazu. A v neposlední řadě se všechny tři propracovaly k osobité technice, která jejich práci činí velice dobře rozpoznatelnou. Máme před sebou výběr deklarativně subjektivní, rozprostřený v čase i prostoru, výběr nerámovaný přísnou koncepcí, ani snahou nutně nalézt body dotyku. Díla nám je totiž začnou odhalovat sama od sebe, pokud se mezi ně tiše ponoříme.

Marie Filippovová vystavuje své rané figurální grafiky vedle nejnovějších kreseb tuší, v nichž už je zcela rozvinutý její přístup k abstrakci, kompozici a bodu, jako jejímu nosnému prvku. Hranice mezi organickým a geometrickým tvaroslovím se rozostřují a autorka nám ukazuje, že ve skutečnosti je od sebe nelze oddělit. Monumentálním, ale přesto subtilním vstupem do prostoru je kresebná instalace Dopad vodopádu. Zcela jinou polohu pak zastupuje Marocký deník – autorská kniha na rýžovém papíře, zachycující život a krajinu této africké země. Napříč celým dílem Marie Filippovové můžeme sledovat její hlubokou náklonnost k papíru, k jeho křehkosti, obyčejnosti a také pravdivosti – každý zásah se totiž nesmazatelně propíše do jeho jemné struktury.

Je fascinující sledovat grafické listy Aleny Kučerové vedle jejich plechových matric, které vytvářela unikátní technikou ručního děrování. Surová nepoddajnost materiálu kontrastuje s lehkostí linie postavy či vodní hladiny. Z plechů, které autorka také lakovala a ohýbala, se staly svébytné umělecké objekty. Alena Kučerová diváka zve do slunných vod a listnatých polabských luhů. Jejím velkým tématem jsou figury zachycené při koupeli či odpočinku, nebo krajina viděná z koňského hřbetu. I přesto v jejím díle nalezneme i méně idylické polohy, které vyjadřují potřebu zpracovat těžké momenty své doby, jako například v práci Vzlet (Pocta Janu Palachovi).

Přírodní abstrakce Marie Blabolilové se řadí do pozdější fáze její tvorby, kdy se zabývá především malbou na linoleum a sololitové desky. Autorka v nich replikuje florální motivy a kombinuje je se vzory dekoračních válečků či gestickými tahy štětce. Někdy je vzor rytmický a velkorysý, jindy naopak detailní, nebo z něj vystupuje konkrétní linie stromu či květiny. Pod živelným, až témeř pointilistickým uspořádáním rýsuje nepravidelná schémata růstu a bujení. A první plán většinou překrývá ještě několik dalších. Převládá jasná zeleň. Klid.