Charakter autorčiny tvorby v mnoha případech nese znaky automatické kresby nebo písma, zároveň však drží vysoce estetickou úroveň a vyjádření citlivým rukopisem. Autorka – člověk, který krajinu pozoruje, a krajina splývají, stírají se rozdíly mezi pozorující a pozorovaným. Inge Kosková studovala výtvarnou výchovu, deskriptivní geometrii a matematiku na Přírodovědecké a Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, dostalo se jí tak oficiální školení a následně působila jako pedagog na různých typech škol. Její rukopis si přesto ponechal bezprostřednost řízenou hlubokým estetickým cítěním, velkou lehkost a rozlet, který bývá typický spíše pro umělce art brut nebo autory, kteří se vyhnuli institucionálním vlivům. Inge Kosková patří k autorům z prostředí tzv. olomoucké kresby, výtvarného okruhu s výrazným uměleckým projevem v 70. a 80. letech 20. století. Pojem „olomoucká kresba“ vystihuje neoficiální, volné uskupení autorů, které vzniklo jako reakce na soudobou situaci a potřebu osobité umělecké výpovědi mimo oficiálně podporovaný proud tehdejší tvorby. Mezi významné a zásadní představitele, kteří se vzájemně ovlivňovali, patří právě Inge Kosková, ale také Jiří Lindovský, Václav Stratil, manželé Anežka a Miroslav Kovalovi, nebo Vladimír Havlík. Jejich setkávání v průběhu 70. a 80. let navázalo na tichou soustředěnou práci, která nesla meditativní a reflexivní polohy. Je potřeba poznamenat, že si jednotliví autoři zachovali vlastní osobitost a jedinečný kresebný charakter vlastní práce i během vzájemného sdílení, kdy docházelo k přenosu vlivů skrze přirozené propojení, sdílení estetiky a společná témata. Výběr kreseb, který se na výstavě Krajinami Inge nachází, je výběrem z 80. let, kdy zásadní díla vytvořená v okruhu olomoucké kresby dosáhla svého vrcholu a položila tak pevný základ pro vývoj další umělecké etapy od 90. let do současnosti. Autorka se v tomto období věnovala také dalším tématům, vznikly např. Kresby s mantrou, Tělové energie a do současnosti kresbou zaznamenává poslouchanou hudbu. Jsou vnitřním vyjádřením opakovaných slov, dějů v těle, prožíváním  zvuků. V 80. letech nacházíme u Inge Koskové ještě i figurální kresby, ty však postupně mizí. Z velké míry nefigurální nebo redukované pojetí, které vychází z konkrétnosti, ale míří k abstrahovaným rovinám, je typické i pro další představitele. To, co například Kandinskij zachytil v postupně rozvíjející se abstrakci v malbě, dozrálo v podobném procesu u Inge Koskové v kresbě. Výstava tak nabízí procházku po meditativních krajinách, které mohou v nejrůznějších variacích existovat v mysli každého z nás. Zachytila je zde uvolněná ruka zkušené a zralé osobnosti, citlivé mysli umělkyně.

text: Markéta Hamzová

Virtuální prohlídka XIII. výstavního čtyřbloku