S neuvěřitelnou přesností umíme svět věcí a myšlenek třídit, modelovat, fragmentovat, upravit v hladké plochy a prezentovat. Infinitivy v předchozí větě vyjadřují jazykové uchopení stavů, které neprobíhají, popisované jako tzv. syntaktická kondenzace – krácení větných konstrukcí, nahrazení vedlejší věty (např. viděl jsem ho telefonovat místo viděl jsem, jak telefonuje). S pomocí rodu trpného pak vyjadřujeme skutečnost, že se podmět do činnosti aktivně nezapojuje, ale je jí pouze zasažen (skříň byla zavřena – nezavřela se sama). Vstoupí-li do vyjádření touha po postižení časovosti, použijeme vyčasované sloveso být s příčestím trpným: je dosazen, byla odměněna, hrad bude dobyt, byli jsme odměněni. Pomocí trpného rodu (pasiva) zdůrazňujeme osobu či věc, která zažívá nějaký děj, spíše než to, kdo/co je vykonavatelem děje. Podmětem se tedy stává osoba/věc, které jsou v dané situaci nejdůležitější, ale svým způsobem postavené do roviny bystandera – přihlížejícího. Příčestí trpné (pasivní participium) slouží ve spojení s pomocným slovesem být k tvoření opisného pasiva (trpného rodu), např. bude zabit.