Marian Palla
14. 1. 2028
Vladimír Beskid
Doc. MgA. Marian Palla (*1953 Košice) je malíř, básník, prozaik, recesista a pedagog. Rodina, ve které vyrůstal, mu poskytla dobré kulturní zázemí, kontakt s hudbou i uměním. Od dětství navštěvoval koncerty a setkával se s básníky, jako byl Oldřich Mikulášek nebo Jan Skácel.
Palla studoval na gymnáziu na Křenové ulici v Brně, zároveň se věnoval hře na kytaru v Lidové škole umění a později začal hrát i na kontrabas. V ateliéru svých rodičů trénoval nejen hru na hudební nástroje, ale začal také samostatně malovat. Ještě během studia na gymnáziu se přihlásil na konzervatoř, kam byl přijat a nastoupil do druhého ročníku na obor hry na kontrabas. V roce 1969 se s přáteli zúčastnil demonstrace k prvnímu výročí invaze vojsk Varšavské smlouvy, byl zatčen, ale krátce na to propuštěn. Absolvoval studium na konzervatoři a v období normalizace pořádal se svými přáteli přednášky, výstavy a semináře. Tento ateliér byl však sledován. Následně byl povolán k základní vojenské službě do Tábora, přestože prošel konkurzem do pražského Armádního uměleckého sboru. Po ukončení vojenské služby nastoupil do operního orchestru Janáčkova divadla, kde hrál patnáct let. Zásadní pro něj bylo setkání s Jiřím Valochem v roce 1971. Postupně přešel k výtvarné tvorbě a happeningům, které v roce 1980 realizoval ve Studentském klubu Křenová. Na začátku 80. let se přestěhoval do Rousínova, kde žil velkou část života. Později se vrátil ke studiu a na Fakultě výtvarných umění Vysokého učení technického vystudoval v Ateliéru multimédií, konceptu a enviromentu. Mezi lety 1994 až 2011 působil jako pedagog na Fakultě výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně, kde působil dvacet let a získal titul docent.
Pallova konceptuální tvorba se rozvíjela od 80. let, v roce 1980 například zorganizoval Dvacetičtyřhodinové malování obrazu, které realizoval s jedenácti přáteli, jež instruoval, jakým způsobem se mají chovat. V době, kdy už žil v Rousínově, si začal své i soukromé/privátní akce deníkově zaznamenávat. V roce 1982 si také pořizoval deníkové záznamy z pozorování kamene. Je autorem řady knih, píše poezii i prózu, vydal knihy: Jak zalichotit tlusté ženě (1996), Kdyby byl krtek velkej jako prase (1997), Zápisky uklízečky Maud (2000), Teplé škvarky (2007), Njkpůúp kkléedc (2011), Naivní konceptualista a slepice (2014) a Smrad škvařeného vousu (2022).
Jeho malby se vyznačují přírodní barevností, jsou malované v tónech bílé, béžové a hnědé. Jako barvu využívá také hlínu a to už od 80. let. Využívá ji také při tvorbě objektů. Tvoří asambláže. Sám sebe vnímá jako naivního konceptuálního umělce. Před revolucí spoluzakládal skupinu Měkkohlavých, která vznikla k polemizaci se skupinou Tvrdohlavých. Vystavoval na řadě výstav v České republice i zahraničí. V roce 2003 se také stal prvním mistrem České republiky ve slam poetry a v roce 2016 obdržel cenu Michala Ranného. V roce 2024 se ve Fait gallery uskutečnila autorova restrospektiva s názvem „malé nekonečno“.
P.S.:
Chcete vědět co je u nás nového? Přihlašte se k odběru NEWSLETTERU. Odběr můžete kdykoliv zrušit.
Chcete vědět co je u nás nového? Přihlašte se k odběru NEWSLETTERU. Odběr můžete kdykoliv zrušit.