Dětství a dospívání Miroslava Kovala bylo poznamenáno střetem jeho rodiny s nespravedlivým a nelítostným komunistickým režimem v těžkém období 50. let. Jeho otec, právník a soudce odešel z přesvědčení ze svého postu ještě před uvězněním. Po odsouzení pak pracoval jako horník v dole. Rodiče byli zatčeni za protirežimní postoje a ve vykonstruovaném procesu odsouzeni jako nepřátelé státu. Matka byla vyšetřována na základě kontaktů s biskupem Štěpánem Trochtou a aktivitami spojenými s křesťanským přesvědčením a katolickou vírou. Miroslav Koval se svým bratrem následně skončili v dětském domově a s rodiči se sešli po sedmi letech, až po jejich propuštění na amnestii. I nadále však byli v Litoměřicích pod dohledem státní bezpečnosti. Miroslav přes problémy souvisejícími s původem v rodině vystudoval v druhé polovině 60. let na Akademii výtvarných umění v Praze v atelieru prof. Františka Jiroudka. Mezi pedagogy mu však svou tvorbou byl nejbližší malíř a grafik Jiří John, který vedl tehdejší hodiny večerního kreslení. K jeho blízkým spolužákům patřili například Michal Ranný, či Vladimír Gebauer. Od roku 1974 žil Miroslav v Sobotíně, kde se usadil společně se svou manželkou Anežkou Kovalovou. Začínal zde s nimi i Mirkův spolužák, sochař Jiří Beránek s rodinou, který se však po několika letech odstěhoval blíže centru. Miroslav zpočátku pomáhal svému tchánovi, sochaři Jiřímu Jílkovi s realizací veřejných zakázek a od roku 1994 začal v Šumperku vést známou Galerii Jiřího Jílka a spravovat pozůstalost a odkaz svého tchána. V galerii uspořádal v průběhu téměř třiceti let přes 330 výstav, z nichž každou doprovodil kurátorským textem a podrobnou fotodokumentací. Byl členem výtvarné společnosti Kruh v Kostelci nad Černými lesy a také Spolku olomouckých výtvarníků. Pro jeho vlastní práci se příroda stala základním inspirativním východiskem, v jejím pohybu a strukturách hledal vnitřní zákonitosti a skrytý řád. Toto směřování nacházíme v sérii obrazů kaseinovou temperou z devadesátých let. Je pro ně typické rytmické členění, tvarová i barevná redukce, směřování k všeobecnosti. Současně fotografuje, vyhledává přírodní detaily a ve fotoprůsvitech přírodnin objevuje jejich vnitřní stavebnost. Malbu i fotografii však později opustil a plnohodnotně je nahradila kresba tuší drobného formátu. Vedle kurátorské a galerijní činnosti se kresbě intenzivně věnoval řadu let a zůstal jí věrný až do konce.