Monika Immrová a Jindřich Zeithamml
16. 1. 2027
Adam Hnojil
V polovině ledna se v prvním výstavním sále představí sochařská dvojice Jindřich Zeithamml a Monika Immrová. Se svým úsporným a o to více působivým sochařským projevem vnesou do nového výstavního bloku pojmy stálosti, nadčasovosti, harmonie i napětí tvaru.
Monika Immrová (*1970, Louny) je sochařka a grafička. Mezi lety 1992-1995 vystudovala Střední výtvarnou školu Václava Hollara a následně nastoupila na Akademii výtvarných umění v Praze, kde studium zakončila doktorátem. V roce 1997 absolvovala stáže na Kunstakademii Stuttgart a 1999-2000 na Hochschule für Bildende Künste v Drážďanech. V roce 1999 získala ateliérovou Cenu AVU a 2011 se účastnila rezidenčního pobytu v Raketenstation Hombroich v Německu. Od roku 1996 vystavuje v České republice a v rámci sympozií také vystavovala v Německu, kde v Markneukirchenu získala 2. cenu. Spoluzaložila uskupení Socha 2. Její sochařská práce se vyznačuje několika silnými aspekty. Jedním z nich je sochařská plasticita, architektonické vnímání prostoru, lidské měřítko, řád, proporce a práce se světlem. Velkou část autorčiny tvorby zaujímají reliéfy s geometrizovaným tvaroslovím, jež odpovídají autorčině záměru. Tím je vytvořit nadčasovou, přesnou, univerzální a dokonalou formu. Tyto reliéfy v základu vycházejí z velkoformátových tužkových kreseb. Významnou roli ve vnímání autorky hraje zmiňovaná architektura. Minimalistické pojetí a záměrné potlačení exprese tvoří výrazovou formu spojenou s perspektivou lidského měřítka a proporcemi. Určující význam zaujímá světlo, které vnáší neustálou proměnnost a také schopnost proměňovat výraz. Jako grafička využívá znalost široké škály grafických technik a jejich dokonalé zvládnutí, které se projevuje v grafických listech rozměrných akvatint a suchých jehel. Těmi často precizně zachycuje měkkým dojmem působící geometrické či oblé tvary a objekty inspirovanými architektonickými prvky.
Jindřich Zeithamml (*1949, Teplice) vystudoval Střední uměleckou průmyslovou školu kamenictví a sochařství v Hořicích. V roce 1967 se učil v Praze řezbářem a souběžně vypomáhal v ateliéru sochaře a malíře Jiřího Hanzálka v Plzni. V následujícím roce 1968 nastoupil na pražskou Akademii výtvarných umění, ale rok na to byl vyloučen. Mezi lety 1968 a 1969 se živil jako kameník na Karlově mostě a později se přestěhoval do Plzně, kde byl zaměstnán v ateliéru Jiřího Hanzálka. V roce 1973 utekl přes hranice z Itálie přes Švýcarsko do Německa, kde se přihlásil na Akademii výtvarných umění v Düsseldorfu a studoval v letech 1976-1982 u prof. Norberta Kricke. Jindřich Zeithamml vytváří sochy, nástěnné objekty, malby, grafiky a ilustrace. V roce 1982 získal cenu Bernarda Hoetgera a také první cenu Art Cologne v Kolíně nad Rýnem, následně v roce 1985 přijal cenu Kunstfonds Bonn Cenu země Severního Porýní-Vestfáldska a také Cenu Gustav-Poensgen, která mu umožnila studijní pobyt v New Yorku. V následujícím roce obdržel Hilly-stipendium v Ženevě. V osmdesátých a devadesátých letech často vystavoval v Německu, například v mnichovské Státní galerii moderního umění nebo v Kunstverein v Kasselu. Od roku 1995 vystavuje i v České republice. Mezi lety 1995-2016 vedl sochařský ateliér na Akademii výtvarných umění v Praze. V roce 2016 měl výstavu v Museu Kampa s Václavem Boštíkem, Jiřím Kolářem a Miloslavem Mouchou. Výstav, které Jindřich Zeithamml během svého života realizoval v České republice i zahraničí byla ale celá řada. Jeho sochařské i malířské práce se vyznačují minimalistickým ztvárněním a nadčasovou estetikou. Často pracuje s kovem nebo pokovovaným povrchem, v jeho malbách převládá bílá barva a úsporná barevnost, ve svých objektech využívá odstínů různých kovů.
Jindřich Zeithamml (*1949, Teplice) vystudoval Střední uměleckou průmyslovou školu kamenictví a sochařství v Hořicích. V roce 1967 se učil v Praze řezbářem a souběžně vypomáhal v ateliéru sochaře a malíře Jiřího Hanzálka v Plzni. V následujícím roce 1968 nastoupil na pražskou Akademii výtvarných umění, ale rok na to byl vyloučen. Mezi lety 1968 a 1969 se živil jako kameník na Karlově mostě a později se přestěhoval do Plzně, kde byl zaměstnán v ateliéru Jiřího Hanzálka. V roce 1973 utekl přes hranice z Itálie přes Švýcarsko do Německa, kde se přihlásil na Akademii výtvarných umění v Düsseldorfu a studoval v letech 1976-1982 u prof. Norberta Kricke. Jindřich Zeithamml vytváří sochy, nástěnné objekty, malby, grafiky a ilustrace. V roce 1982 získal cenu Bernarda Hoetgera a také první cenu Art Cologne v Kolíně nad Rýnem, následně v roce 1985 přijal cenu Kunstfonds Bonn Cenu země Severního Porýní-Vestfáldska a také Cenu Gustav-Poensgen, která mu umožnila studijní pobyt v New Yorku. V následujícím roce obdržel Hilly-stipendium v Ženevě. V osmdesátých a devadesátých letech často vystavoval v Německu, například v mnichovské Státní galerii moderního umění nebo v Kunstverein v Kasselu. Od roku 1995 vystavuje i v České republice. Mezi lety 1995-2016 vedl sochařský ateliér na Akademii výtvarných umění v Praze. V roce 2016 měl výstavu v Museu Kampa s Václavem Boštíkem, Jiřím Kolářem a Miloslavem Mouchou. Výstav, které Jindřich Zeithamml během svého života realizoval v České republice i zahraničí byla ale celá řada. Jeho sochařské i malířské práce se vyznačují minimalistickým ztvárněním a nadčasovou estetikou. Často pracuje s kovem nebo pokovovaným povrchem, v jeho malbách převládá bílá barva a úsporná barevnost, ve svých objektech využívá odstínů různých kovů.
autorka textu: Markéta Hamzová
P.S.:
Chcete vědět co je u nás nového? Přihlašte se k odběru NEWSLETTERU. Odběr můžete kdykoliv zrušit.
Chcete vědět co je u nás nového? Přihlašte se k odběru NEWSLETTERU. Odběr můžete kdykoliv zrušit.