Krůčkova tvorba se vyjadřuje nepředmětností, je pro ni typické použití mřížky, jejíž původ lze vysledovat u snahy o zachycení fyzikálně optického jevu. Díla tvoří křehké reliéfy vyvolávající pocit chvění, rozostřený dojem, kdy je divák vtažen do neznámého prostoru s novými významy, jež posilují senzitivitu a imaginaci diváka. Výrazným prvkem a nositelem významu je v autorových dílech světlo. Světlo je pro něj spíše než metafyzický pojem, fenomén filozofický a fenomenologický. Krůčkův projev se vyvíjel postupně od hlubotisků na papíru, kdy se spíše zajímal o haptické vlastnosti, až po známé a typické nízké reliéfy s rastrem a mřížkou. Čerpá z filozofických pohledů a např. Heideggerových filozofických intencí, které reflektují „autentický život“ a „stín reality“. Jedním z aspektů Krůčkovy práce je také prvek časovosti a využití komerčního materiálu a sériového produktu, který nezastírá svůj původ, přestože mřížky nesou ruční zásahy lakování, průstřihů a prolamování. Autorova díla lze také částečně charakterizovat jako ready made. Typická je efemérnost vizuálního projevu závislého na úhlu pohledu a proměnných světelných podmínkách. Přes úspornost až reduktivnost forem díla vyznívají velmi lyricky a poeticky. V České republice vystavoval Václav Krůček na řadě míst a v letech 1994, 1990 a 1991 také v australském Sydney. Jeho díla najdeme v České republice ve státních i soukromých sbírkách.
Autor: Markéta Hamzová