Její tvorba bývá považována za angažovanou, feministickou a sociální. Pracuje s obyčejnou prostou realitou, osobní skutečností a vnímáním, ale svým zásahem vnáší do této situace další rozměr. Čerpá ze své schopnosti empatie a pečlivého pozorování. V celé své tvorbě se věnuje tématu ženské identity. V roce 1991 zpracovala fotografický cyklus Dvojčata, který nafotila se svou jednovaječnou sestrou. Na tento cyklus navázala o 12 let později v multimediální instalaci Sixtysomething, ve kterém zpracovávala proces stárnutí. V roce 1994 se účastnila mezinárodní výstavy v Bostonu, pro kterou vytvořila instalaci s názvem Neboj se udělat první krok. V roce 2014 nafotila cykly fotografií zaměřené na mužskou identitu – Dobrovolný hrdina a Miluji a přijímám. Roku 2015 byla vybrána komisí pro vytvoření objektu umístěného u pražského letiště, který nazvala Na všechny světové strany. V roce 2019 vystavovala v Meet Factory, zúčastnila se Signal Festivalu a v rámci Festivalu m3 vystavila dílo Lepší špatný nápad už tady nebyl? Pro Fakultní nemocnici Motol a akci 4+4 dny připravila objekt Zakázané uvolnění. V roce 2022 svou tvorbu prezentovala na Expu v Bruselu s projektem Even Odd.
Ve svých dílech reflektuje palčivé společenské a politické otázky. Na výstavě v Palais des beaux-arts v roce 2022 Dopitová představila svou instalací společnost jako majestátní stavbu. Zkoumala v ní vazby a strukturu, která je její součástí. Jednotlivé části díla pojala jako prvky předávající zprávu o spojení a vazbách, o jednotlivých aspektech společnosti. Jako pedagog působila na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, na Západočeské univerzitě v Plzni, od roku 2015 působí jako vedoucí ateliéru Intermediální komunikace na Akademii výtvarných umění v Praze. V roce 2021 byla jmenována profesorkou.