Mezi lety 1990-1997 zastával pozici rektora Akademie výtvarných umění v Praze a vedl ateliér Intermediální tvorby, kde z generace umělců, které učil, vzešlo více významných osobností. Například Krištof Kintera, Tomáš Hlavina a Jakub Špaňhel. V letech 1999-2011 působil jako ředitel Národní galerie. Jeho tvorba se projevuje v širokém spektru zájmu o tvorbu designu, architektury, poezie, módy, fotografie a hudby. Studoval na Vysoké škole pedagogické obory ruština a výtvarná výchova, což později označoval jako kompromis mezi svým zájmem a přáním rodičů, následně školu opustil. Po odchodu ze školy působil jako pomocný dělník v tehdejším Parku oddechu a kultury Julia Fučíka (dnešního Výstaviště Praha) a později začal studovat na Akademii výtvarných umění, ale i tohoto studia později zanechal. Jeden rok také studoval na Fakultě matematicko-fyzikální, ale ani zde studia nedokončil. Jeho první výstava se uskutečnila v Mariánských Lázních v roce 1958 a na začátku 60. let začal pořádat happeningy, např. Ceremonie nebo Kamenný obřad. Věnoval se ale také tvorbě objektů a instalací. V roce 1962 spoluzaložil skupinu Aktuální umění (Actual art), později Aktual, a o pět let později použil stejný název pro vlastní rockovou skupinu. Roku 1965 byl přijat do Svazu Československých umělců. Jako člen mezinárodního uskupení Fluxus byl do New Yorku pozván Georgem Maciunasem, kam odletěl v roce 1968 po třech letech, po kterých teprve obdržel pas. V New Yorku se účastnil akcí tohoto hnutí a byl jmenován Director Fluxus East. Právě v roce 1965, v období, kdy se režim začal rozvolňovat, do Československa zavítal Allen Ginsberg a bylo schváleno uskutečnění majálesu. Milan Knížák nazývaný jako „Král mániček“ byl hlavou vlasaté komunity a udával směr v postojích politického vzdoru a životního stylu. Po návratu z USA se živil různě, prodával obrazy nebo také restauroval loutky. V roce 1979 pobýval na studijním pobytu DAAD v Německu. V osmdesátých letech přednášel na Hochschule für Bildende Kunst v Hamburku a věnoval se také hudebním experimentům, designu šperku, nábytku a architektuře. V roce 1982 byl oceněn za pomalování berlínské zdi. Jeho pozornost byla také zaměřena na opravy, sbírání a dokumentaci loutek, pro kterou vydal také souhrnnou publikaci, kde se věnoval historii loutkařství. Během svého působení byl mnohokrát zatčen a od roku 1966 byl evidován jako nepřítel státu.
Autor: Markéta Hamzová