Hana Puchová je malířka a ilustrátorka známá především dvěma osobními tvůrčími cykly, kterými již dlouhou řadu let mapuje své nejbližší okolí. Tím prvním jsou portréty a figurální obrazy jejích přátel, kam patří zejména umělci a teoretici ostravské kulturní scény. Tím druhým jsou zátiší převážně z její domácnosti. Obě témata zpracovává pro sebe typickou stylizací. Drží se zjednodušených kompozic, tvarů, pastelových odstínů. Cílí svoji pozornost na atributy a detail. Soustředí se na povrch plátna i po haptické stránce. Souhrnně pak vytváří díla, která
svojí zkresleností odhalují z autorčina soukromí více, než je dokonce i u umělců běžné a zároveň vyvracejí představu o drsné, zčernalé a odosobněné Ostravě. Mimochodem její obrazy vznikají pomalu. Jakoby je měla na svědomí právě pozornost a opatrnost, kterou člověk věnuje těm a tomu, kdo a co je mu nejbližší. Přestože se Hana Puchová z povahy svého
tématu omezuje jen na velmi malý prostor – Ostrava a okolí – její obrazy již dávno přesáhly hranice regionu. Měla blízko ke skupině Přirození (Daniel Balabán, Jiří Surůvka, Pavel Šmíd aj.), se kterými vzbudila široký zájem o regionální scénu trvající dodnes. Po studiích na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové v ateliéru ilustrace a grafiky Jiřího Šalamouna (1991-97) a stáži v Marseille (1996) se dostala i do okruhu manželů Ševčíkových, kteří ji zařadili do výstavy Ostrava – umjeni…? V pražském Mánesu (1998). Posléze vystavovala v Polsku, Německu a po českých regionech. V českém prostředí a z aktuální doby pak několikrát vystavovala v galerii Petra Novotného a zmínit lze též výstavy Na dotek v chebském GAVU (2013), 2+1 v Galerii města Plzně (2019) nebo Do vlastních rukou v pražské Galerii Poštovního muzea (2023).
