Daniel Balabán

Daniel Balabán
Daniel Balabán od poloviny osmdesátých let bytostně patří mezi přední umělce ostravské výtvarné scény a koryfeje současného českého umění vůbec. Narodil se 20. září 1957 v moravském Šumperku, ale už od roku 1962 žije trvale v Ostravě. Mezi lety 1979 a 1984 studoval malířský ateliér profesora Františka Jiroudka na pražské Akademii výtvarných umění, kde se v roce 2004 také habilitoval. Od roku 1993 do roku 2007 působil jako vedoucí ateliéru malby na Katedře výtvarné tvorby Ostravské univerzity a od roku 2008 tamtéž vede svůj malířský ateliér na Institutu pro umělecká studia.
V raných obrazech Daniela Balabána z poloviny osmdesátých let se mísí témata jakýchsi pablesků hrůz reálného socialismu a socialistického realismu (Rozsévač, 1986; Poruba, 1988) a sakrální témata, která do brilantní formy plně rozvine později a která v jeho tvorbě přetrvávají v podstatě dodnes. Obraz Rozsévač (1986) je dokonalým spojením obého. Biblické podobenství o rozsévači koukolu z Matoušova evangelia ve spojení s obrovskými stíny panelových domů v celkově potemnělé atmosféře je vyjádřením autorova vnitřního rozpoložení a únavy z osmdesátých let. Do všeobecného povědomí se dostal na začátku devadesátých let svými plátny s tematikou klasické křesťanské ikonografie (Ježíš, 1992; Sv. Kateřina, 1993). V té době často pracoval s reinterpretacemi vrcholně středověkých desek Mistra Theodorika jako právě na plátně Sv. Kateřina (1993). Stejně jako Theodorik maluje vzdušnou a plnou barevnou skvrnou sv. Kateřinu s jejím typickým atributem – mečem – a dekorativní pastigli původní gotické desky pak nahrazuje bílými otisky podrážek svých bot. Stejně jako na svých plátnech, tak i objektech pracuje Balabán po celá devadesátá léta takřka výhradně se silně ironizovanými sakrálními tématy, často také samotného Ježíše Krista (Kancionál, 1991; Ježek v kleci, 1991; Řehtačka, 1992).
V obrazech poslední doby je religiozita poněkud více potlačována či skryta a posunována spíše k jakési spiritualitě. Do popředí se nejčastěji dostává lidská postava dumající nad smyslem života, často stylizovaná do postav klasických děl velikánů světových dějin umění, kupříkladu Myróna, Michelangela, Rodina, ale i Picassa. Například na plátně Provazochodec (2007) je v prostoru na laně balancující postava Myrónova Diskobola, která však ztratila ke svému pomyslnému hodu pevnou půdu pod nohama – jakýsi svůj žitý svět. Z Balabánových reinterpretací klasických děl jsou to pak například obrazy David II. (2007) nebo Portrét (2007), v nichž spatřujeme slavnou kompozici Michelangelova Davida. Odrazem hluboké spirituality jsou vynikající obrazy buddhistických meditací (Buddha, Buddha I, Buddha II, vše 2008), v nichž pomocí kuchyňského nádobí interpretuje základní učení tohoto směru, a sice výzvu k askezi – pomocí symbolu prázdného pekáče nebo výzvu k tělesné čistotě – prostřednictvím prázdného lavoru.

Mimo klasickou malbu se věnuje také tvorbě digitálních obrazů (Staromák, 2006) a fotografií.
Autor: https://www.artlist.cz/daniel-balaban-260/
Výstavy umělce
Daniel Balabán, Josef Bolf, Jiří Petrbok
Astigmatismus
22.4.-30.6.2023
P.S.:
Chcete vědět co je u nás nového? Přihlašte se k odběru NEWSLETTERU. Odběr můžete kdykoliv zrušit.
Otevírací doba: Čtvrtek: 17:30 - 20:00, Sobota: 13.00 - 18.00, Neděle: 13.00 - 17.00

FB   IG