Od mládí projevoval výrazný výtvarný talent, ale zvolil dráhu pedagoga. Mezi lety 1934 a 1938 studoval na Učitelském ústavu ve Znojmě, kde se ho ujal malíř Otakar Zemina, otec výtvarného teoretika Jaromíra Zeminy, s kterým se později Toufar seznámil. Od roku 1940 pracoval jako učitel v Popelíně, avšak v roce 1942 byl zatčen gestapem a vězněn v Osvětimi, Buchenwaldu a Dora-Sangerhausenu. Po válce pokračoval Toufar v celoživotní pedagogické práci, od roku 1945 jako učitel výtvarné výchovy v Brtnici. Umělecké zkušenosti získával u malíře Oldřicha Blažíčka, jehož vliv je v počáteční Toufarově tvorbě zřetelný. Studoval výtvarnou výchovu na Vyšší pedagogické škole v Brně, kterou absolvoval v roce 1955. Od roku 1959 pracoval jako vedoucí katedry výtvarné výchovy na Pedagogickém institutu v Jihlavě, v roce 1965 byl profesorem na pedagogické škole v Třebíči, a v roce 1970 se stal profesorem na pedagogické škole v Boskovicích. Ve své pedagogické práci se zaměřoval na dětskou kresbu i malbu, a organizoval řadu výstav s touto tématikou. Jeho vliv a odkaz na vzdělávání dětí ve výtvarném oboru je patrný dodnes a je oceňován i v zahraničí. Známý je především svou dvacetiletou činností vedení dětského výtvarného kroužku v Brtnici, tzv. „brtnické děti“, který získal světový ohlas. Během života se věnoval teorii dětského výtvarného projevu, rozvoji svých pedagogických metod, a umělecké tvorbě. Z počátku se věnoval realistické malbě, avšak později dospěl přes vyhraněnou kubistickou stylizaci k volné tvorbě v duchu lyrické abstrakce, v níž uplatňoval vlastní představivost. V ní byl Toufar jako umělec nejvýraznější, a v ní také spočívá jeho přínos českému výtvarnému umění. Vrcholem experimentování a svobodného vyjadřování jsou jeho kresby fixem tzv. „autobusáže“, které vytvářel v roce 1966 během jízdy autobusem z Brtnice do Třebíče, kde navštěvoval Vladimíra Nováka. Kresby vznikaly nepravidelnými otřesy autobusu, když Toufar nechal ruku s fixem volně kreslit po papíře. Tehdy se stal Toufar členem československé sekce Hnutí Phases. Toufar dokázal ve svém pozdním grafickém díle syntetizovat podněty moderního umění, které ovlivňovaly ve své době jeho vývoj. Tvořil mimo hlavní proud, a přesto vystihnul ducha doby. V roce 2015 byl vydán knižně jeho ilustrovaný rukopis o historii kostela sv. Jakuba v Brtnici, který získal ocenění Nejkrásnější kniha Vysočiny 2015. Zemřel 17. listopadu 1978.
Autor: Jan Paul