Mezi lety 1934 a 1938 vystudoval učitelský ústav ve Znojmě. Asi rok působil jako hospitář na Obecné škole v Brtnici, v roce 1939 odešel k absolvování základní vojenské služby, ale ještě téhož roku se vrátil a působil opět na hospitacích v Brtnici a Baťově. Od roku 1940 pracoval jako učitel v Popelíně. V roce 1942 byl zatčen gestapem a postupně vězněn v Osvětimi, Buchenwaldu a Dora-Sangerhausenu. Po skončení 2. světové války se vrátil do Brtnice, kde se věnoval učení. Později také studoval Výtvarnou výchovu na Vysoké škole pedagogické v Brně, kde absolvoval v roce 1955. Od roku 1959 pracoval v Pedagogickém institutu. V letech 1965-1970 pracoval na Pedagogické škole v Třebíči a od roku 1970 v Boskovicích. Alois Toufar organizoval celostátní soutěže např. Dítě 68 neboť také Celostátní výstavu amatérského výtvarnictví. Jeho vliv a odkaz na vzdělávání dětí ve výtvarném oboru je patrný dodnes a je oceňován i v zahraničí. Z počátku se věnoval realistické malbě, jejíž pomocí zachycoval okolí Brtnice, později maloval v impresionistickém duchu a po roce 1959 ve stylu kubismu. Od poloviny 60. let se věnoval biologickým strukturám a lyrické tvorbě. Jeho díla vynikají velkou autenticitou a tvůrčím duchem. Vytvářel také tzv. autobusáže – díla, která vznikla s přispěním otřesů při cestování v autobusu. Je autorem pamětní desky Otakara Kubína v Boskovicích. V roce 2015 byl vydán knižně jeho rukopis o historii kostela sv. Jakuba v Brtnici, který získal ocenění Nejkrásnější kniha Vysočiny 2015.
Autor: Markéta Hamzová