Více než malba ji zaujala práce v prostoru, tvorba instalací a propojení se sochařským záměrem. Autorčinu slibnou kariéru, stejně jako kariéru mnoha dalších umělců, poznamenal rok 1968 a následný nedostatek zakázek. V té době se Adéla Matasová uchýlila k restaurátorské práci. Právě zkušenost s prací v monumentálním měřítku následně určila velkoformátové pojetí jejích vlastních prací a tvorby, která silně přesáhla běžné komorní rozměry. Z počátku 70. let se intenzivně věnovala práci s papírem a zpracováním papírové hmoty, kterou používala při vytváření reliéfů, prostorových objektů a instalací. Pracovala s laminátem, pryskyřicí a keramikou a v tomto období také realizovala zakázky do veřejného prostoru. Zároveň v tomto období pracuje, jako i jiné autorky, s pojetím vlastní tělesnosti a křehkou existenciální podstatou. Z existenčních důvodů se na konci 70. let vrátila od práce s pryskyřicí ke grafice a práci s papírem, který byl pro ni dostupnější. Pro svůj neuplatněný tvůrčí potenciál našla realizaci ve scénickém představení nazvaném Pohybová akce k hudbě E. Varése, kde využila svůj dřívější zájem o tanec, ke kterému přidala zvuk a hru stínů. Po roce 1989 se do autorčiny tvorby promítá větší dostupnost materiálů a technologií, které jí poskytly další možnosti a lepší realizaci uměleckého záměru. Vznikly tak monumentální kinetické objekty rozpohybované počítačem. Její soubor světelně kinetických objektů nazvaný jako Skryté podoby navázal na uměleckou oblast, kterou do Českých zemí přinesl Zdeněk Pešánek. Autorčino ztvárnění zároveň pracovalo s interaktivním pojetím, kdy objekty reagovaly na pohyb diváka. Prvky interaktivity a setření hranic mezi dílem a divákem se objevují i v další tvorbě. Záměrem autorky je také komplexní pojetí prostoru a od roku 2008 se autorka věnuje také performanci. V současné době se věnuje vytváření videí se společenskými přesahy. V roce 2022 se v Galerii středočeského kraje uskutečnila retrospektivní výstava Metasystémy, a při této příležitosti vznikla také komplexně zpracovaná monografie, která zhodnotila autorčinu celoživotní práci. V 90. letech přešla k objektům, ke kterým začala přidávat zvuk současných tvůrců z oblasti minimal artu. Svá díla prezentovala na mnoha mezinárodních výstavách např. v Basileji, Chicagu, New Yorku a v roce 2004 měla samostatnou výstavu v Muzeum moderního umění v Denveru. Mezi lety 1990 a 2003 vedla ateliér Alternativních technik na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. V roce 2000 působila jako hostující profesorka na americké Boulder University v Coloradu. Od roku 2004 do roku 2005 zastávala post prorektorky pro uměleckou činnost na Literární akademii soukromé vysoké školy Josefa Škvoreckého a následujících sedm let působila na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara v Plzni. Je členkou Umělecké besedy a bývá řazena do „generace solitérů“ a oceňována jako všestranná umělkyně, která navzdory sešněrovanému uměleckému proudu socialistického realismu a době, která nebyla nakloněna volnému pojetí si dokázala uchovat svobodu projevu a experimentovat s řadou technik a výtvarných projevů.
Autor: Markéta Hamzová