Jeho malířský projev je ovlivněn českou krajinářskou školou, především Juliem Mařákem, ale jeho přístup lze ale také stylově spojit například s Maxmilianem Haushoferem, Casparem Davidem Friedrichem a Antonínem Mánesem, přestože vliv Julia Mařáka, jednoho z nejvýznamnější českých krajinářů 19. století, viditelně převládá. Je patrný především v zachycení atmosféry lesů, pralesů a lesních porostů prostoupených světelnými paprsky a rozptýleným světlem. Vypovídá o tom drobnopisné a realistické zvárnění detailů, ale i zachycení atmosférických vlivů a okolností přirozeného lesního prostředí. A stejně jako i Julius Mařák, i Adam Kašpar se ve svých dílech vyhýbá přítomnosti lidské existence a k zachycení nálady využívá především kompozice, vybraných objektů a prací se světlem a stíny, u jejichž ztvárnění vychází z hodin pečlivého pozorování v plenéru. Přestože je jeho tvorba označována za realistickou, ve svých obrazových skladbách využívá fantazii a scenérii upravuje tak, aby například akcentoval určitou situaci nebo objekt, využívá ale také pohledu z více strany, představy budoucího vývoje nebo odstranění existence lidského zásahu. Velkou inspiraci Kašpar nachází v díle Josefa Váchala, ale také filozofa Johna Ruskina, který v lese spatřuje chrám nebo katedrálu. Mezi autorovy inspirační zdroje lze také zařadit osobnost fotografa Rudolfa Jandy, jehož systematický přístup ke studiu šumavského pralesa a pečlivé pozorování lesa jakožto homogenního organismu, zasahuje do Kašparova přístupu a ztvárnění. Svá díla autor vystavoval na řadě výstav v České republice i zahraničí, v neposlední řadě byly jeho práce v loňském roce vystaveny společně s díly Caspara Davida Friedricha v drážďanském Albertinu.
Autor: Markéta Hamzová