Zuzana Gabrišová (1978, Brno) píše básně, je editorkou a překladatelkou. Vystudovala bohemistiku a anglistiku na Masarykově univerzitě v Brně a následně krátce učila na základní škole. V roce 2006 odcestovala do Jižní Koreje, kde vstoupila do zen-buddhististického kláštera, v němž strávila sedm let. Po návratu do rodné země pracovala jako terénní pečovatelka a zároveň studovala doktorát v oboru Česká literatura na Filozofické fakultě Univerzitě Palackého v Olomouci. V roce 2017 obhájila disertační práci, ve které se zabývala surrealistickými postupy v díle českých básnířek. V roce 2016 vyšla kniha Na chůdách snu, ve které editorsky zpracovala poezii Simonetty Buonaccini a taky Milá Mácho, která mapuje tvorbu českých básnířek mezi lety 1857–2016. V roce 2023 pak Zuzaně Gabrišové vyšel výbor z dosud nevydané poezie Marie Valachové Země trochu těžká. Její vlastní sbírka básní s názvem Dekubity vydala pod pseudonymem Vojtěcha Štětky v edici Tvary časopisu Tvar. Další sbírky následovaly v roce 2004 Větrné mlýny, 2013 Těžko říct, 2015 Ráno druhého dne a v roce 2019 Samá studna. Do angličtiny přeložila poezii Petra Hrušky.