Anežka Kovalová (*1949, Šumperk) je malířka, kreslířka, ilustrátorka, grafička, pedagožka a dcera sochaře Jiřího Jílka. V letech 1967-1973 vystudovala Akademii výtvarných umění v Praze u prof. Karla Součka a Jiřího Johna.

V roce 1978 měla v Šumperku svou první samostatnou výstavu. Mezi léty 1980 a 2013 učila na Základní umělecké škole v Šumperku na výtvarném oboru ZUŠ. Od roku 1981, kdy se vrátila do Sobotína u Šumperka, odkud pochází, pomáhala otci při veřejných realizacích. Ve své tvorbě se zaměřuje na techniku vaječné tempery, ke které přešla od malby olejem. Maluje na dřevěné desky a plátna, které upravuje vyškrabáváním. Výsledný efekt se tak blíží podobě, která připomíná kresby uhlem. Náměty jsou nefigurativní, vyznačují se civilností a lapidárním zobrazením prostých objektů v zemitých tónech s tlumenou barevností. Na konci 70. let jsou pro ni typické až naivizující stylizace s náměty statických krajin a výrobních hal. V polovině 80. let je patrný odklon od barvy a soustředění na velkoformátové kresby uhlem na balícím papíře. Pro její tvorbu jsou typická také zátiší, důvěrně známá místa a předměty denní potřeby v nejbližším okolí, které sekvenčně řadí do až banálně vyznívajících kompozic nebo zasazuje do kontextu okolí běžného života v lidské přítomnosti. Autorčina díla se vyznačují zvláštní poetikou, která svou atmosférou odkazují na jejího učitele, Jiřího Johna. Řada kompozic odráží archetypální zkušenost zastoupenou objektem nebo předmětem, který přesahuje empirii viděného. Působí existenciálně, obsahují prvek tajemství a čerpají z hlubší myšlenkové reflexe a skrytého prožitku. Ilustrovala básnické sbírky, Martina J. Stöhra, Pavla Kolmačky a Jaroslava Seiferta, svou tvorbou doplnila také knihy Severomoravské pověsti a zkazky Bohuslava Indry a Zánik samoty Berhof. Vladimíra Körnera. Mezi léty 1994 a 2022 působil Miroslav Koval jako kurátor Galerie Jiřího Jílka v Šumperku, během této doby společně manželé Kovalovi připravili více než 330 výstav.