Skalického aktuální tvorba je založena na kombinaci měkkých, převážně textilních materiálů a sochařských forem běžně používaných v restaurátorské praxi při vytváření odlitků. Amorfní materiály fixované pryskyřicí přebírají jen hrubé rysy formy a pomocí bohatých textur lámou tvar sochy dovnitř. Skalický je původní profesí umělecký štukatér. Zná velmi dobře řemeslnou praxi odlévání kopií ze sochařských forem. Využitím forem v jeho umělecké tvorbě se tedy jeví jako poměrně logické, ale souvisí také s jeho postojem k životu a k umění. Sám Skalický říká, že umění je otevřené pole, ve kterém je možné pohybovat se svobodně všemi směry. Vytváří působivé parafráze, které s původním předmětem souvisejí jen volně, jako nejasná vzpomínka. Jeho tvorba, která se v posledních letech přelévá i do jiných materiálů, jako papír, karton a sklo, přirozeně spojuje duchovní hodnoty s ironickým nadhledem a společenskou kritikou. Skalického tvůrčí přístup v používání běžných hmot mu pomáhá rychle zachytit myšlenku a zformovat tvary. Pracuje i s tělesností, kdy s odkazem na tvorbu George Segala obaluje sebe nebo své modelky do papíru a lepící pásky. Tělo se pak od této vrstvy oddělí a zůstane prázdná skořepina, se kterou dál pracuje.
Vystavoval v pražských galeriích Meetfactory, The Chemistry Gallery, Nová galerie, ProLuka, Dominikánský klášter sv. Jiljí, v Moravské galerii v Brně nebo White & Weiss Gallery v Bratislavě. Jeho díla jsou zastoupena ve sbírkách Moravské galerie v Brně, Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem a v mnoha soukromých sbírkách v České republice i v zahraničí.