rádi bychom vás pozvali na čtvrteční setkání, které bude věnováno jedné z největších osobností českého poválečného figurálního malířství – profesoru Jiřímu Načeradskému, od jehož úmrtí uplynulo letos 10 let. Naším hostem, který bude hovořit o životě a díle tohoto významného malíře a grafika, bude kurátor a umělcův blízký spolupracovník Petr Mach. Rádi vás uvítáme v Galerii Pekelné sáně ve čtvrtek 24. 10. v 18:00 a společně s vámi se budeme těšit na příjemný večer, věnovaný památce jednoho z velikánů současného českého umění.
Jiří Načeradský (*1939, Sedlec na Benešovsku † 2016, Praha) byl český malíř, grafik a vysokoškolský pedagog, představitel českého moderního malířství, profesor Akademie výtvarných umění v Praze a Fakulty výtvarného umění Vysokého učení technického v Brně; jeho díla jsou charakteristická zejména zaměřením na lidské tělo a lidské postavy, někdy i s erotickým a sexuální podtextem a kontextem. V letech 1957–1963 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze pod vedením profesora Vlastimila Rady, koncem 60. let 20. století žil a tvořil 2 roky v Paříži. Jeho tvorba byla ovlivněna kubismem, pop-artem, akční malbou a dalšími moderními směry. Byl malířem tzv. nové figurace. V centru jeho zájmu stálo zejména nahé lidské tělo, které často "picassovsky" deformoval nebo zobrazoval s erotickým podtextem. Příkladem jsou jeho obrazy ženských těl kyprých tvarů, tzv. Venuší. Další Načeradského díla představují např. obrazové cykly Běžci, Cyklisté a série inspirované mechanickými stroji či kudlankami interpretující femme fatale hmyzího světa.
Po návratu z Paříže do Československa (1970) byl až do Sametové revoluce umělecky bojkotován komunistickým režimem a aby se uživil, pracoval jako restaurátor fasád historických budov. I přes všechny obtíže však nadále intenzivně tvořil a kvůli nedostatku financí často maloval i na obě strany plátna.
V roce 1972 byl Načeradský jedním z umělců, kteří se zúčastnili první neoficiální výstavy v Československu po sovětské okupaci, tzv. Konfrontace. Tato výstava byla důležitou událostí pro vývoj neoficiální umělecké scény. Od roku 1987 byl pak členem volného uskupení 12/15 Pozdě, ale přece, které reagovalo na tehdejší podmínky v českém výtvarném umění, bránící spolupráci, realizaci a konfrontaci umělců. Mezi členy tohoto uskupení patřili například Kurt Gebauer, Michael Rittstein, Jiří Sopko, Tomáš Švéda a další.
Po roce 1989 se mohl začít věnovat i pedagogické činnosti, na AVU v Praze jako vedoucí Ateliéru figurální a monumentální malby; pedagogicky působil i na Fakultě výtvarného umění VUT v Brně. V roce 1991 byl jmenován profesorem. Svou pedagogickou aktivitou ovlivnil řadu studentů, mezi nimiž nacházíme tak významné umělce, jakými jsou například Josef Bolf, Zbyněk Sedlecký, Roman Trabura nebo Lubomír Typlt.
Jiří Načeradský byl nejen svérázným umělcem, ale i člověkem s jedinečným smyslem pro humor, který se promítal i do jeho děl. Jeho tvorba byla a je vystavována na řadě výstav v ČR i v zahraničí. Načeradského díla jsou dnes nedílnou součástí mnoha státních i soukromých sbírek, včetně Louvru, Centre George Pompidou, Moravské galerie v Brně, Národní galerie v Praze, Musea Kampa a dalších.
záznam z besedy: Petr Mach: O Jiřím Načeradském
Zdroje:
Tisk
Chcete vědět co je u nás nového? Přihlašte se k odběru NEWSLETTERU. Odběr můžete kdykoliv zrušit.