Eva Brodská (1937) přináší do tradiční techniky tkaní tapiserií na tkalcovském stavu vlastní vizualitu založenou na účincích proměnlivého světla, difuzním prolínání barev a subtilní estetice připomínající akvarel. Právě akvarely autorce slouží jako skici a předlohy, podle nichž následně vytváří tkané kompozice. Jemnost akvarelového projevu ve spojení s tradiční technikou tapiserie utváří nový a nečekaný výraz, který kontrastuje s řemeslněji pojatou estetikou kmenových koberců. Přináší pojetí založené na jemnějších kontrastech a rozsáhlejších barevných přechodech, jež se do sebe vpíjejí podobně jako akvarelové plochy tvořené jemnými barevnými skvrnami. Neurčitost motivů vyvolává představu zamlžených horizontů a světelných či atmosférických proměn, které v mnohem dynamičtější a neklidnější podobě známe z obrazů Williama Turnera. Zde však působí klidněji – jako vyrovnaná vodní hladina jemně odrážející dopadající světlo. Světlo se přitom neobjevuje pouze ve svém fyzikálním významu, ale také jako metafyzický a duchovní princip.

Karíma Al-Mukhtarová (1989) je česká vizuální umělkyně se slovensko-iráckými kořeny, jejíž tvorba se dlouhodobě zabývá tématy identity, kulturní paměti a mezigeneračního přenosu zkušenosti. Pracuje s tradičními technikami výšivky, textilem, sklem, keramikou a objektem. V současnosti rozvíjí projekt Sweet & Sour, v němž zkoumá rajče jako nositele kulturní paměti, migrace a hybridní identity. Vychází přitom ze své vlastní rodinné historie formované českým, slovenským a iráckým prostředím. Prostřednictvím autoetnografie, archivního výzkumu a experimentálního šlechtění rajčat propojuje biologické procesy s vizuální tvorbou. Ve svých tapisériích zaznamenává proces hledání a formování vlastní identity prostřednictvím symbolického šlechtění nového rajčete. To se v jejím výzkumu stává metaforou kulturní hybridity i osobním symbolem propojení rodinné historie, paměti a biologického dědictví.