leden – únor
Tereza  Šrámková před studiem na AVU absolvovala VOŠ Václava Hollara. Její sochařská díla a instalace odráží snový svět, zachycují křehkost reality i archetypální prvky naší pradávné minulosti. Pracuje především s betonem, porcelánem a nalezenými materiály, které propojuje s klasickými grafickými technikami. Obdržela cenu ve studentské kategorii Grafika roku 2019. Má za sebou řadu samostatných i skupinových výstav a zahraničních stáží.

Karolína Šulcová (*1997, Praha) absolvovala několik stáží a rezidencí, některé z nich v zahraničí. Má za sebou řadu výstav a v roce 2023 obsadila 2. místo mezi finalisty Ceny kritiky za mladou malbu. Malby Karolíny Šulcové vychází ze směru Nová věcnost, ale čerpají i z poučení klasické moderny. V kontrastu věku nečekaně zralým rukopisem vytvořená díla často většího formátu autorka vystavuje ve spojení s objekty nebo instalacemi.

březen-duben
Karolína Netolická (*1993, Praha) vystudovala v letech 2013–2016 Vyšší odbornou školu uměleckoprůmyslovou v Praze na Žižkově náměstí, od roku 2016 studovala AVU v ateliéru kresby Jiřího Petrboka, kterou v roce 2022 završila diplomovou prací na téma srůstání. Patřila vždy mezi výrazné talenty atelieru a její doménou je kresba suchým pastelem na plátno. Devizou celého ateliéru je brilantní kresba a u Netolické navíc přistupuje smysl pro kolorismus, kresebná jistota a zručnost, schopnost výtvarného myšlení a vyjádření individuálních pocitů prostřednictvím bohatých fantazijních metafor. Karolína Netolická nemá problém s mnohovrstevnatými figurálními kompozicemi nebo zvířecími kompilacemi, zcela přirozeně inklinuje k velkému formátu. Karolína obdržela v roce 2022 Cenu kritiky za mladou malbu.

květen
Julius Reichel (* 1981), absolvent pražské UMPRUM v ateliéru Jiřího Davida, prochází intenzivním průzkumem měnícího se vizuálního kódu, pro nalezení obrazové matrice, které budou fungovat v čase reálném i budoucím. Julius je intermediálním umělcem, který programově zpochybňuje médium závěsného obrazu. Po tom, co smazal hranice mezi obrazem a objektem, ho nejvíc začaly zajímat instalační situace. Domnívá se, že je moderním stopařem produktu/obsahu na globální síti.

červen Denisa Štefanigová (1995), vystudovala bakalářské studium v oboru Malby na Vysoké škole Technické univerzity v Brně u Petra Kvíčaly, ve studiu následně pokračovala na Estonské akademii výtvarných umění. Autorka se především věnuje malbě, pracuje ale také se zvukem, kolážemi, textilem a tvoří videoart a site-specific. Ve své tvorbě mimo jiné zpracovává vlastní zážitky z dětství a dospívání v rodině rozvedených rodičů, pracuje s volnými asociacemi, symboly a intuitivním způsobem využívá barevnost. Její díla nesou také rys autoarteterapie, kdy se v gestické malbě vypořádává s obtížnými zážitky a situacemi, které ji v životě potkaly. Zaměřuje se zejména na téma vztahů, principy monogamie a polyamorie. Barevnost je nositelem emocí. Zároveň pracuje také s destrukcí, řezání do plátna následným vrstvením jeho částí, které také občas doplňuje textilem.

červen 

Denisa Štefanigová (1995), vystudovala bakalářské studium v oboru Malby na Vysoké škole Technické univerzity v Brně u Petra Kvíčaly, ve studiu následně pokračovala na Estonské akademii výtvarných umění. Autorka se především věnuje malbě, pracuje ale také se zvukem, kolážemi, textilem a tvoří videoart a site-specific. Ve své tvorbě mimo jiné zpracovává vlastní zážitky z dětství a dospívání v rodině rozvedených rodičů, pracuje s volnými asociacemi, symboly a intuitivním způsobem využívá barevnost. Její díla nesou také rys autoarteterapie, kdy se v gestické malbě vypořádává s obtížnými zážitky a situacemi, které ji v životě potkaly. Zaměřuje se zejména na téma vztahů, principy monogamie a polyamorie. Barevnost je nositelem emocí. Zároveň pracuje také s destrukcí, řezání do plátna následným vrstvením jeho částí, které také občas doplňuje textilem.

červenec
Simona Blahutová (*1980, Zlín) v letech 2000-2006 studovala na Akademii výtvarných umění v Praze, v ateliérech Karla Nepraše, Michaela Rittsteina a Vladimíra Skrepla. V roce 2005 absolvovala stáž na Univerzitě Roberta Gordona, Gray School of Art v Aberdeen. Za náměty si vybírá zásadní historické momenty, zaměřuje se na období holocaustu i období studené války. Hledá vysvětlení pro sled historických událostí, vzorce, které se následně odehrávají. Zaměřuje se na zlomové historické události a osudy lidí, kteří se ve vyhroceném momentu skrze své svědomí vzepřeli. Její tvorba vyvolává otázky a diváky staví do role pozorovatelů morálních dilemat. Malby vykazují expresivní náboj a konceptuální záměr. Autorka používá malbu akrylem, někdy koláž, vrství průsvitné materiály, ale využívá také spreje nebo gravírování. Její díla najdeme zastoupeny ve sbírkách v České republice i zahraničí.

srpen
Kristýna Matalová

září
Hana Garová

říjen
Radek Brousil

listopad
Jan Rybníček (*1988, Nové Město na Moravě) své studium započal na brněnské Fakultě výtvarných umění, poté absolvoval stáž v Lisabonu a absolvoval u profesora Oehlena v ateliéru malířství na Akademii výtvarných umění v Mnichově.Žije v neměcku. Jan Rybníček své studium započal na brněnské Fakultě výtvarných umění, poté absolvoval stáž v Lisabonu  a absolvoval u profesora Oehlena v ateliéru malířství na Akademii výtvarných umění v Mnichově. Jeho tvorba vychází z emočních prožitků a estetické zkušenosti. Ve svých pracích se snaží uvolněně a autenticky pracovat s imaginací a přítomným okamžikem.

prosinec
Jakub Choma (*1995, Košice) byl studentem pražské UMPRUM (ateliér malby Jiřího Černického a Michala Novotného). Od původně malířského vyjádření se přesunul k prostorovým realizacím, asamblážím, objektům a instalacím. Jeho práce je založená na takřka laboratorních experimentech s různými materiály, jako je korek, plexisklo nebo hliník, do velké míry se ale opírá také o digitální vizuální kulturu a estetiku herních prostředí, kterou je autorova generace silně ovlivněna. Choma svým vyjádření zpochybňuje technooptimismus, jeho práce ztělesňuje jakousi dekadenci digitálně-materiálních struktur současnosti. Zajímá se o témata, jako je hyperproduktivita a vyčerpání příznačné pro neoliberální společnost, ale také o D.I.Y. kulturu, populární vědu a přenosné technologie. Svou práci představil zejména v nezávislých galeriích a uměleckých centrech v České republice a na Slovensku, ale také mezinárodně, například v Lipsku, Rize nebo indonéské Yogyakartě.