Německá malířka (*1978, Rotenburg, Německo) vystudovala výtvarné umění na Brémské univerzitě umění u Kathariny Grosse a Karin Kneffel. V letech 2000-2001 studovala na Novém Zélandu na United School of Design v Aucklandu, po ukončení magisterského studia u Karin Kneffel na HfK Bremen pokračovala ve studiích na École Nationale Superieure des Beaux Arts v Paříži v ateliéru nizozemského malíře Pata Andrea. V roce 2006 byla oceněna cenou Willi Oltmanse za malbu. Své nadání dál rozvíjela na stipendijních pobytech, v roce 2009 získala Namibie stipendium pro vizuální umění od města Berlín a v roce 2010 jí Stipendijní umělecký fond Formine v Itálii přidělil Stipendium od města Gera (rezidenční umělec). Simone Haack má za sebou desítky samostatných i skupinových výstav po celé Evropě a její díla jsou zastoupena v řadě sbírek.
Tvorba Simone Haack je ovlivněna kritickým pohledem na svět. Projevuje se v ní cit pro barevný kontrast a velká role psychologického vystižení proměn. V jejích dílech se velmi často objevuje tematika času mezi dětstvím a dospělostí. Malba se soustředí na neujasněné vztahy mezi postavami a má velmi blízko k magickému realismu. Hlavními postavami obrazů jsou lidé zasazení do volné přírody. Ráda klade důraz na jejich vnitřní duševno a prožitky, které se prezentují v jejich vnější schránce. Věnuje se také portrétům, fiktivní krajině a velmi častým námětem je na jejích plátnech struktura vlasů. Právě k tomuto motivu se pojí pověra ze 17. století, kdy vlasy bývaly atributem magie. V obrazech proto používá vlasy k odhalování duše a její síly. Z pramenů také tvoří abstraktní krajiny, které symbolizují křehkost. Vyobrazené malebné příběhy působí na diváka tajemně, mysticky až hororově. Simone Haack má také blízký vztah k hudbě. Vytvářela například portréty hudebníků do časopisu Rolling Stones, pod jejíma rukama vznikly i předlohy pro nizozemskou kapelu White Rose Transmission. Její malba „Aprés nous le Déluge“ je součástí předlohy k albu „For seasons“ houslisty Daniela Hopea.
