Julius Reichel (* 1981), absolvent pražské UMPRUM, v ateliéru Jiřího Davida, prochází intenzivním průzkumem měnícího se vizuálního kódu, pro nalezení obrazové matrice které budou fungovat v reálném, i budoucím čase. Julius je intermediálním umělecem, který programově zpochybňuje médium závěsného obrazu. Po tom, co smazal hranice mezi obrazem a objektem, ho nejvíc začaly zajímat instalační situace. Domnívá se, že je moderním stopařem produktu / obsahu na globální síti.
Julius Reichel je programovým vyznavačem uvolněného malování, každá jeho nová výstava přináší i něco jiného. Po tom, co zpochybnil médium závěsného obrazu a posunul ho směrem k objektu a instalační situaci, se vrátil k analýze obrazového prostoru a intenzivnímu zkoumání proměnlivého vizuálního kódu s vazbou na aktuální životní pocit. Tentokrát pracuje především prostřednictvím fragmentace a principů koláže. Výsledkem je regulérní zhutnělý obraz – olejomalba, která svým formátem pokouší lidské měřítko, takže není problém se v ní ztratit. Koláž jako pracovní metoda podtrhuje typickou vrstevnatost jeho maleb. Ta ovšem, kromě barevného překrývání, v tomto případě těží především z destrukce. Na jednu stranu vzniká prořezáváním, na druhou vlepováním kusů starších maleb, které mu slouží k „transplantaci“. Tím se nenápadně zviditelňuje anatomie jednotlivých pláten jemně posunutých směrem k nízkému reliéfu. Intuitivní práce na základě dlouhodobé zkušenosti ho volně vrací k principům graffiti, s nímž začínal, což ještě podtrhuje návrat k fenoménu písma. Jestliže je ovšem pro writery charakteristický zájem výhradně o tvary fontů, Reichel písmo nyní používá obsahově ve smyslu tradiční jazykové a mentální hry zaměřené na sdělení. Skládá z něj slova i věty a zdůrazňuje tak princip obrazu jako nosiče informací. Ne náhodou jsou hlavním tématem jeho obrazů hlavy. Autor: Karpuchina Gallery; Radek Wohlmuth
