Ján Zelinka absolvoval Na Fakultě umění Technické univerzity v Košicích nejdříve Ateliér svobodné kreativity (3D) u Juraja Bartusza (2002–6) a následně obor Volné výtvarné umění (2006–8). V roce 2007 studoval na pražské Akademii výtvarných umění v sochařském ateliéru Jana Hendrycha v rámci studijní stáže. A nakonec absolvoval i doktorandské studium, tentokrát na katedře Socha-objekt-instalace na Vysoké škole výtvarných umění a designu v Bratislavě (2012–17). Patří mezi nejpozoruhodnější současné středoevropské sochaře. Centrem jeho zájmu je figura, lidská i zvířecí a experiment s netradičními sochařskými materiály (litý beton, rašelina, exkrementy, olovo, sádra, vlasy…). Do povědomí se dostal zejména svými memento mori v podobě sarkofágů, které věnuje sraženým a opomenutým zvířatům v okolí Prešova, kde dlouhodobě tvoří. Jde o symbolické narovnání vztahů mezi člověkem a přírodou i reflexi lidských představ o pomíjivosti a posmrtném životě. Paralelně se sochami se věnuje kresbě. Respektive jeho kresby vznikají jako vedlejší produkt sochařské práce. Coby obtisky jednotlivých živočichů, jsou jejich pomyslným Turínským plátnem. Ján Zelinka vystavoval v USA, Anglii, Polsku, Maďarsku, Bulharsku, Litvě, avšak aktivní je především doma na Slovensku a v České republice. Ze samostatných výstav je podstatné zmínit např. Re-form v košické Kunsthalle (2014), Intervencia do stálej expozíce ve Slovenské národní galerii (2016) nebo DNA (s Matúšem Lányim) v pražském Clam-Gallasově paláci (2017), z těch kolektivních potom SNP – Slovenské národní povstání v pražské galerii Arcimboldo (2018) nebo Samota uprostřed davu: Charles Baudelaire a české umění v kutnohorské Galerii středočeského kraje (2021). V roce 2015 získal cenu Oskara Čepána.Autor: Jan Čejka
